Konečně nastal den, na který jsem se těšil. Den 0. Den, kdy se z teoretického plánu stává živá realita. Výbava je doma, semínka připravená a já jsem se dnes pustil do té nejdůležitější části – sázení. Můj cíl, vypěstovat 6 finálních rostlin, právě odstartoval. Ale jak už to bývá, hned na začátku bylo potřeba trochu improvizovat.
Když se ponoříte do světa indoor pěstování, rychle zjistíte, že možností je nekonečně. Na jednom konci spektra je květináč na okně, na druhém plně automatizovaný growbox s hydroponickým systémem. Proč jsem se tedy já, na startu své mise, rozhodl pro zlatou střední cestu a vsadil na klasickou zeminu a světla v otevřeném prostoru? Pojďme se podívat na úvahy, které mě vedly k tomu, že jsem se prozatím vyhnul těm nejpokročilejším technologiím.
V minulém článku jsem odstartoval svou Misi Deset statečných a slíbil, že se vrhneme na nákup semínek a výbavy pro pěstování na parapetu. Jak to ale u velkých misí bývá, původní jednoduchý plán vzal rychle za své. Uvědomil jsem si, že pokud chci sklízet čerstvé chilli po celý rok a zvítězit nad tmavými okny mého domu, budu potřebovat něco víc než jen květináč na okně.
Vždycky to začíná stejně: dáte si skvělé pálivé jídlo, v duchu obdivujete tu dokonalou chuť i sílu a na malou chvíli vás napadne, jaké by to asi bylo, vypěstovat si vlastní chilli. Přiznám se, že přesně tady moje znalosti donedávna končily. Proto jsem se rozhodl skočit do toho po hlavě a zjistit, jestli i úplný začátečník jako já dokáže v podmínkách obyčejného bytu vypěstovat něco, co má grády.